DEN 5 – Komplikace s vlakem do Ágry

Komplikace s vlakem do Ágry

Chrám sikhů

Vycházíme až v 11 hod a jdeme opět do The Southern Restaurant. Dávám si Poori Chole, což je podobné jídlu ze včerejška a Marťa chleba ve vajíčku a sladké lassi.

Poori CholePádíme si to dále přes most až k metru a cestou ještě potkáváme krávu.

kráva

Musíme si dobit metro kartu. Procházíme detektorem a jedeme na zastávku Patel Chowk a směrujeme na severozápad a už z dálky vyčuhuje dům se zlatou kopulí. Sri Bangla Sahib Gurdwara, který byl otevřen v 18. století. Jedná se o sikhský chrám. Sikhismus vzešel z Indie je jeden z nejmladších světových náboženství a co do počtu stoupenců páté nejvyšší.

Sri Bangla Sahib Gurdwara

Ten procházíme a u přepážky vyzouváme boty, které nám schovávají. Ještě, než vkročíme dovnitř si Marťa bere šátek přes hlavu a mě dávají taky. Inu je to něco jako povinná pokrývka hlavy, ale muži tu většinou kolem nosí turbany. Uvnitř je krásný chrám, ze kterého jdou slyšet modlitby. Je tady cítit všudypřítomný klid a mír. Mnoho je tu pozlaceného.

pozlacený chrám

Uvnitř komplexu se nachází velký posvátný bazén, zvaný „Samovar“, který procházíme dokola.

Samovar

Odcházíme z chrámu. Zastavuji nás místní a prosí o fotku, tak pár děláme. Teď jdeme směrem k jednomu z hinduistických chrámu, ale napřed míjíme katedrálu Sacred Heart Cathedral. Dokonce tu ještě mají vánoční stromek. I uvnitř se našli místní křesťané. Sedáme na chvíli v kostele.

Sacred Heart Cathedral

Hinduistický chrám

Jen co vystupujeme z areálu potkáváme Inda, který se se mnou dává do řeči a povídá, že moc tady lidem nemáme věřit, že dost okrádávají turisty. Dává mi jen tuto radu a nic víc nechce. Tak mu zkouším ukázat nás lístek do Ágry a na to povídá, že i tohle může být fejk. Raději říká ať si zajedeme primo do turistického centra. Vola nejbližší tuk-tuk a ten chce za cestu 50 INR. Nás kamarád pro nás hned vyjednává cenu, protože místní ceny zná, takže za jednu jízdu tak cca 10 INR. Tuk-tukář nakonec souhlasí a jedeme. Nejdřív ho ale prosím k zavezení k Sri Laxmi Narayan Mandir, což je náš zmiňovaný hinduistický chrám.

Tam vystupujeme, kde čeká na nás. Vstup opět přes detektor a securiťák nám povídá, že žádné mobily ani foťáky, zde nejsou povoleny. Házíme si je proto do uzamčené skřínky a jdeme mrknout na ně. Krásný hinduisticky chrám s pozlacenými soškami, byl postaven v letech 1933-1939 a byl otevřený Mahátmou Gándhí. Byl to první velký hinduistický chrám postavený v Dillí, nicméně po procházce uvnitř nám přijde docela obyčejný. Procházíme a jdeme si pro věci. Strážník po nás chce aspoň 20 INR, a to nás ani na nic neupozorňoval. Dávám mu 10 INR, a to ať je rád. U securiťáka bych to takto nečekal. Aspoň jsem si vyfotil chrám z venku.

tuk-tuk

Sri Laxmi Narayan Mandir

Velké komplikace s vlakem do Ágry

Tuk-tuk již na nás čeká. Jedeme k turistickému centru v central parku. Náš tuk-tukář nás tam ochotně vede. Tam se dozvídáme že jízdenka na vlak, kterou máme není pro turisty ale pro místní. „Cože a to vadí?“, tážu se. Prý jsem si to měl zabookovat tu. A je 10-20 % šance (podle nálady revizora), že nás pustí. To je fakt skvělé. Dávám mu číslo na týpka, který mi ji prodal a ptám se, zda by peníze nešly vrátit. Prosím ho o zkontrolovaní vlaku na zítřek do Ágry, ale vlak pro turisty je už plný. Nabízí nám auto, ale to se nám moc nelibí. Auto na 5 dní činí 16000 INR, což se mi zdá divné. Prý to na méně dní nejde. Může nám vrátit polovinu částky z vlakové jízdenky a odečíst to z ceny 16000 INR za auto.

Přecházíme do jiné kanceláře, kde turistický pracovník volá týpkovi, co nám včera prodal lístky a povídá, že 15 min máme počkat. Zase ale další pracovník v turistickém centru nám říká, že to zrušit nejde, protože jsme si u nich nic “nekoupili”. A každý si opět mele to svoje. Jsme už z toho tak zmateni, že nevíme, komu máme věřit. To jsou komplikace a opravdu nemáme dobrý pocit. Přichází k nám dovnitř tuk-tukář a povídá, že už pojede tak mu dáváme 30 INR. Ještě si s ním dělám fotku.

náš tuk-tukář

„Zkusíme to prostě přes tu jízdenku, co máme“, povídá Marťa. Už nás to tu nebaví a odcházíme vytočení. A vůbec cela Indie se nám už díky tomuto hnusí. Jdeme ven a zastavujeme v Burger Kingu, kde si dáváme jídlo a řešíme co dál. Máme chuť fakt odsud vypadnout.

Místní krávy

Následně si jdeme dát latté opět do metra. Ptám se prodávajícího, jestli nám může poradit komu tady máme věřit. Povídá, ze nejlepší je mít průvodce. „A jak s lístkama na vlak?“, ptám se. Nejlepší je to prý booknout online. Velmi mě těší, že mi stahuje aplikaci pro zabookovaní vlaku, ale také je možnost booknout busy a letadla. Jedná se o aplikaci Paytm. Pro zabookováni vlaku ale potřebujete IRCTC účet, který mi normálně dává i s jeho heslem. WOW, takový servis jsem fakt nečekal. Moc děkuji. Ještě přichází s tím, jestli bych mu neposlal doporučení na email šéfovi. „Jasně“, odpovídám. Jelikož je v metru plno lidi a fronty dlouhé jako výkladní skříně, jdeme si dat ještě jahodový shake, a pak se odebíráme na hotel metrem. Cestou potkáváme ještě pouliční krávu, která pojídá odpadky.

kráva a odpadky a komplikace

Ještě si jdeme dát do stejné restaurace večeři Shahi Paneer s třemi kousky Butter Naan a sprite. Nicméně díky mnoha lidem čekáme na jídlo dlouho. Ale vyplatilo se, pochutnali jsme si dobře. Dokonce sem přichází nějací Evropané, ale podle přízvuku se bude jednat o Angličany. Platíme 280 INR a mizíme na hotel. Dole na recepci automaticky říkám, že chci teplou vodu. Recepční se usmívá a zapíná. Dáváme sprchu, ale kolem 12 hod mě to jaksi prohání a prdel štípe teda pěkně, ale nakonec v klidu uleháme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..