DEN 1 – Přípravy a cesta na letiště

Přípravy a cesta na letiště

Začínám se balit a vše začínám házet do 60 litrové krosny, která snad bude stačit. Musím se ale z minulého roku na Islandu fakt poučit protože jsem tam v noci zmrzal, a tak si beru tři mikiny a karimatku. Přibaluji raději i deku, protože myslím, že noci budou studené a deštivé. Kdo ví, jak tam pořídíme s jídlem, letíme úplně do jiného světa. Marťa mi proto udělala pres noc v pekárně 4 půlkilové žitné chleby tak je cpu také dovnitř. Všem také doporučuji jídla z hotovky.cz, já si objednal 4x 580g (svíčkovou na smetaně, chilli con carne, 2x hovězí guláš), každá po dvou porcích. S oblečením, jídlem, pitím a dalšími nezbytnými věcmi se dostavám na více jak 20kg. Tohle budu nosit celých 13 dní? To je fakt síla. Budu pozitivní, a když si odpočítám jídlo, pití, dostanu se možná i na 12kg.

krosna a přípravy

Je něco po půl 4 a tak je čas vyjit na tramvaj. Po kilometru se vcelku začínám potit a záda se ozývají. Tohle bude ještě sranda. Docházím na zastávku a sundávám jej na těch 10min. Přijíždí tramvaj a tak si jej těžce dávám zpátky. V půlce cesty tramvaji začíná pořádny liják. Paráda jakoby nestačilo, že na Farských ostrovech je přes 280 dní deštivo a já zmoknu hned u startu. Naštěstí při příjezdu k třebovickému Tescu přestává pršet a vyšlo i sluníčko. Teď mám 40min na koupě instantních jídel, rozměnění peněz a ještě musím najit pláštěnku. Nacházím jídla a hážu jedno po druhým do košíku – to bude čínsky týden. V tom mžiku ještě beru vlhčené kapesníky a na to hledám pláštěnku. Nacházím jednorázovou tak ji okamžitě beru a jdu zaplatit.

Cesta do Katovic

Ještě si musím vybrat peníze, abych si rozměnil na dánské koruny (DKK). Mam ještě 20min a koukám, ze paní si snad za přepážkou někde odskočila. Super času mam habaděj. Naštěstí po chvíli přichází a ještě si vyvstávám frontu 2 lidí. Rozhoduji se pro 5000kč a výměnou dostávám 1400 DKK. Rychle na tramvaj, tu chytám s přehledem a tam potkávám Jirku. Oba si to štracháme na svinovské nádraží.

Po chvíli přijíždí bus LEO express. Polský řidič autobusu se nás ptá, kde jedeme. Povídám mu letovisko. Nevím proč, ale myslel, nebo mi snad rozuměl, že směřujeme do Katovic, tak nás odkazoval na menší bus, který přijede později. Ale v tom mu říkám, že je 17:25 a jiný bus tu do Krakowa není. „Ahh? Krakow? OK…“, povídá. Ještě bychom si před nosem nechali ujet bus, a tak nastupujeme a jedeme. Stevardka nám po chvíli nabízí vodu, ale odmítáme. Po chvíli Jirka usíná a já taky, ale znáte to, drnc drnc a jste opět při vědomi, ale nějaký lehký spánek jsem měl.

bus

Po 2,5h dojíždíme na krakowské letiště. Máme dvě hoďky čas, a tak hledáme místo, abychom si odložili těžkou batožinu. To nalézáme a já vytahuji naložené kuřecí prsní řízky a dávám si je výborným čerstvým žitným chlebem. Zatímco se občerstvujeme problikne u našeho letadla na tabuli Check-In. V klidu dojídáme a odebíráme se zbavit se batožiny. Ve frontě na odbavení je celkově lidí dost. Díky tomu, že mi karimatka drží pofiderně na jedné karabině, nemam úplně nejlepší pocit, při předávaní krosny na odbavovací pás. Spacák už se taky nevlezl dovnitř. Doufám, že nedojde cestou k rozpojení, nechtěl bych o to přijít a pak zmrzat. Míříme ke gejtam a přes RTG a detektor, kde bez problému procházíme. Do odletu máme ještě hodinu čas, a tak si dáváme u gejty v místní kavárně kafé latté.

Hokejoví fanoušci letí do Kodaně

Čas ubíhá rychle a my koukáme, jak se před gejtou 5 začíná dělat fronta. Chvíli ještě sedíme a dopíjíme kafčo, pak už je na čase jít. Rovněž si všímáme hokejových fanoušků (podle dresu ze Slovenska) letící do Kodaně, díky konajícímu se mistrovství světa v ledním hokeji. Letištní bus nás dopravuje k letadlu. Jedna se o Boeing 737 (klasika) společnosti Norwegian. Je něco kolem pul 11 a vylétáváme s moc pěkné osvětlené runwaye. V letadle mají dokonce wifinu, a tak zkoumám co všechno nabízejí. Chytnul jsem místo u okna, takže mam i krásny výhled na osvětlené noční města.

Naproti v uličce sedí fanoušci, kteří jsou bujaře natěšení na hru mezi Švédskem, už jen tím, že se celým letadlem ozývalo Slovensko, Slovensko heja heja heja Slovensko. Hned jsem si vzpomněl na zlaté časy roku 2015 tohoto pokřiku na mistrovství světa v ostravské aréně a tou skvělou a vynikající atmosférou. Když už se po třetí ozvalo letadlem Slovensko, Slovensko, to už je přerušila razným tónem jiná cestující: “Could you please shut up, you are not only alone here“, a rázem bylo ticho. Mě to osobně nevadilo, ale pro Jirku to byl prý jeden z nejhorších letu. Let trvá hodinu a půl a přistáváme 4 min před půlnoci.

letadlo

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..