Day 11 – Vlakem do Džajpuru

Vlakem do Džajpuru

Kolem půl 2 ráno střeva nedávají stále pokoj, a tak jdu opět na záchod. Vypadá to, že si vezmu ty antibiotika, protože mi už nic jiného nezabírá, ale to nechám na ráno. Budík zvoní 5:30 a hned lezu z postele a znovu se hrnu na záchod, mezitím se již balí Marťa. Přidávám se k ní a po 6 hod vycházíme. Máme teď asi jen 9 stupňů, takže je to na bundu. Tuk-tukáři naštěstí jezdi i v tuto hodinu, a tak jeden nás hned bere u cesty za 100 INR. Pěkná zima cestou ale za 10 min dojíždíme k vlakovému nádraží. Máme asi 1 hod čas, takže kupujeme na nádraží nějaké sendviče do vlaku a pití. Vlak nám jede 7:15 z nástupiště 4 a minuty utíkají celkem pomalu. Je to až katastrofa, jaká je tu smogová situace. Divím se, jak to můžou být schopni dýchat celé dny.

Vlakem do Džajpuru

Turecký záchod ve vlaku

Teď vidíme i procházející opice po kolejnici. Vlak přijíždí se zpožděním asi 20 min a z vlaku se verou Japončíci. Naštěstí máme opět druhou třídu. Lůžko si upravuji tak, abych mohl sedět. Je to šílené, venku koukáme a není vidět ani na 100 metru díky místnímu smogu, a to jsme už někde za Agrou. Stále to ve mě bublá a musím na záchod. Obavám se nejhoršího, naštěstí je ve vlaku turecký záchod, takže se ničeho nedotýkám. Splachování je stylem nalej si vodu do džbánu a spláchni. Během jízdy jdu ještě dvakrát na záchod (doufám, že ty antibiotika zaberou), ale stolici mám stále vodnatou.

Vlakem do Džajpuru

A kdyby Vám bylo horko, tak si můžete pustit větrák nad váma. Takto příjemně se jede vlakem do Džajpuru.

Vlakem do Džajpuru

Projíždíme vesničkami, které jsou zchátrale, všude kolem, plno odpadků a plastů, krávy, býci a jen a jen chudoba. Není to fakt pěkný pohled na jejich žití, ale snad jsou tam někde dole spokojeni.

vlakem do jaipuru

Vlakem do Džajpuru

Kolem 2 hod přijíždíme vlakem do Džajpuru. Džajpur, nazývaným růžovým městem je hlavním městem indického státu Radžastán. Byl založen roku 1727 mahárádžou Saváí Džaj Singhem II, vládcem Amberu. Dnes ve městě žije více než 5 milionů obyvatel. Džajpur je první pečlivě naplánované město Indie. Jen co vystupujeme z vlaku, chytá už nás tuk-tukář a nabízí nám odvoz na náš hotel za 30 INR, což je fakt v pohodě cena.

Tuk-Tukář Ali

Jmenuje se Ali a v tuk-tuku mi dává malý poznámkový blok, co o něm napsali jeho zákazníci. Nacházíme v bloku i slovenský text a podle všeho má jen dobré hodnocení. Jen je divné, že každý z jeho zákazníků napsal pochvalu vždy na celý list. Prý pokud budeme mít chuť, tak nás může vzít po městě, tak se nakonec domlouváme na zítřek v 10 hod ráno. Ještě po něm chci telefonní číslo, ale povídá, že na vlakovém nádraží stejně není signál, takže mi ho nedá. Je mi to divné, protože vím, že tam byl, ale nějak to teď neřeším s ním. Dorážíme do hotelu Vaishnavi a dostáváme pokoj. Ten je o něco maličko horší než v Ágře, ale jsme spokojení.

Na chvíli spočíváme a po necelé hodině vyrážíme ven. Recepční nás upozorňuje dole, že není dobré si odtud brát tuk-tuk díky přestřelení cen a prý ani ten Ali není moc důvěryhodný. Prý nás bude vozit po obchodech, podle zkušenosti lidí a prý je nejlepší si vzít Uber, kdy se řidiči do Vás nesnaží furt něco hustit. Proto ho zkouším a přijíždí k nám auto. V autě je to mnohem pohodlnější, není tu žádný hluk a řidič se jen soustřeďuje na svou jízdu. Město zdá se býti mnohem pěknější, než Ágra (o Dillí ani nemluvím). Cestou ještě nabírá týpka a v celkově platíme jen 60 INR a jízda byla fakt pohodlná. Jen co vystupujeme, prochází se tu velbloud po cestě.

velbloud

Centrum Džajpuru

Dojeli jsme k Albert Hall Museum, což je muzeum historického a kulturního dědictví. Bylo postaveno v roce 1876 a původně sloužilo jako koncertní sál. Vstup pro místní je 20 INR a pro turisty 150 INR. Nechceme ale trávit dny v muzeích, a tak ho jen procházíme. Všímáme si Coffee Cafe Day, tak do něj zalézáme. Dáváme si frappé (175 INR / kus) a kupujeme i celý ananasový dort (350 INR). Bohužel i tady mě tahají střeva, ale na to kafé a dort prostě chuť byla.

Albert Hall Museum

Coffee Cafe Day

Je nad naše síly ho celý sníst, a tak si jeho část zabalujeme. Nad parkem nám pomaličku zapadá slunce. Všímáme si i místních krys, těch je tu spousta (ostatně také i děr v zemi). Procházíme na sever až k Ramniwas Bagh parku, kde za 20 INR na hlavu vstupujeme. Konečně zeleň, to jsme potřebovali.

Ramniwas Bagh park

Ramniwas Bagh park

Celý tento park obcházíme a všímáme si vyrobených zvířat z keřů. Už se nám pěkné setmělo, a tak jdeme shánět Uber. Ten zabloudil, ale přece dojíždí. Tentokrát je to tuk-tuk a taky nějak nenavazuje s námi konverzaci, jen je zmatený z našeho cíle, tak mu ukazuji, jak se dostat k našemu hotelu. V tom davu dalších tuk-tukářů a motorek narazí svým kolem do auta před sebou, ale autu to nějak vůbec nevadí a jede dál. Dojíždíme na hotel za 65 INR.

Na pokoji si všímáme, že tu o patro výš dělají pizzu v restauraci, takže asi ráno zajdeme. Vedle nás jdou v pokoji slyšet lidi a podle hlasu se jedná o Rusy. Jeden z nich to podle plivaní do záchodové mísy taky moc nedává. Tu a tam hárá pouliční kočka přes chodbu a z ulice slyšíme i jakési výbuchy. Nasazuji klapky a oba si dáváme špunty a kolem půl 1 v noci jdeme spát.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..